Říkáte si že v lese žádné nebezpečí nehrozí, že se vám a vaším přátelům nemůže nic stát. Není žádné nebezpečí které by Vás mohlo ohrozit na životě. Je to pouze starý les, ve kterém se nic neděje. Je naprosto bezpečný.

Nemohl jsem se více mýlit…..

Roku 1927 byl chladný podzimní večer, já a mí přátele jsme se chystali na průzkum nedalekého lesa Fortes Ouk. Který Ležel necelých šest mil od městečka jménem Ilinoress. Do městečka jsme dorazili už dva dny před tím, abychom se připravili na průzkum.

Kdybych to byl jen věděl, co nás tam čeká, nikdy bych tento podnik do proklatého a bohem zapomenutého Ilinoress necestoval. Už je ale pozdě, Měšťané se nás pokoušeli varovat před naší poutí do Fortes Ouk. Jejich snahy nás varovat, před jakousi temnou silou co v lese vládne byli marné.

Jistý muž jménem Senkunsen, záhadolog a do jisté míry i podivín, se pokoušel zjistit tajemství Fortes Ouku v roce 1925 rozluštit. Vydal se ze svou expedicí do nitra lesa, ale návrat se již nikdy neuskutečnil. I Já i moji přátele jsme byli jakým si způsobem záhadologové, ale povídačkám pro strašení malých dětí jsme nevěřili. Byli jsme hnáni touhou se o Fortes Ouku dozvědět více. Nebyli v tom však žádný vědecký úmysl, chtěli jsme jen zažít dobrodružství, z kterého jsem nakonec pouze já vyvázl živí.

Nikdy si neodpustím co se téhož večera ve Fortes Oak stalo…. Po sbalení potřebného vybavení jsme se vydali do lesa. Po necelé hodině jsme stáli na hranici louky a lesa. Cítil jsem podivné chvění vystupující z lesa. Bylo přesně 23:30 a my stáli na prahu zkázy.

Po prvním kroku do temného lesa Fortes Ouk jste okamžitě pocítili chlad a těžký vzduch, který se zdál být plný nevyslovených tajemství. Každý další krok nás vtahoval hlouběji do temnoty, kde se zdálo, že čas a prostor ztrácejí svou relativitu.

Měsíční záře pronikala skrze větve stromů, a vytvářela tak na zemi zlověstné stíny. Vzduch byl naplněn šeptáním větrů, který se zdál že má své vlastní poselství. Mé srdce bušilo rychleji a rychleji. Snažil jsem se překonat svůj strach a pokračoval jsem v cestě dál.

Znenadání jsem zaslechl zvláštní zvuk, jako by nás někdo nebo dokonce něco pronásledovalo. Častokrát jsem se otočil, ale nikdy jsem nic neviděl. V myšlenkách jsem si říkal že je to jen pouze můj vlastní strach, který mě pouze zkouší, nyní ale vím že to nebyla pravda.

Pokračovali jsme dál, až k té zapomenuté chatě uprostřed lesa. Vypadala opuštěně, dle názorů mých zesnulých kamarádů byla opuštěna několik let.

Na stromě nedaleko chaty mě upoutal záhadné symboly, vypadali jako runy, nebo písmo mě neznáme. Přistoupil jsem blíž ke stromu a v tu chvíli jsem ucítil podivnou energii, která vycházela z tohoto místa. Má mysl se naplnila obrazy mrtvých těl a utrpení která se zde odehrávala před 300 lety. Ta vize byla tak opravdová, jako bych to na vlastní kůži prožil.

Náhle jeden z mích kamarádu zařval, přímo před ním se objevila jaká si entita jaký si obrys něčeho co nedokáži přesně popsat. Pamatuji si pouze to že to připomínalo jakousi postavu, která nebyla z našeho světa. Cítil jsem všudypřítomný chlad. Zjevila se mi další vize, viděl jsem v ní Senkunzena jak je zde na tomto místě a snaží se pomocí zvláštní knihy něco vyvolat. Poté jsem viděl pouze jeho mrtvé tělo, u kterého stál démon, který holdoval na samotném Senkunzenovi.

V tu chvíli kdy jsem zase procitl, spatřil jsem jak entitou proběhl démon a strhl jednoho z kamarádů. Já a zbylí kamarádi jsme se dali na útěk. Po několika hodinách bezcílného běhu, jsem byl sám bez přátel. Do Teď nevím zda byli obětí démona nebo něčeho jiného, od osudné noci jsem je už nespatřil.

Po několika hodinách zoufalství a vyčerpaní jsem se ocitl na okraji lesa. Bylo přesně osm hodin ráno a já jsem zažil pocit naděje ale i zoufalství ze ztráty přátel. Ušel jsem ještě pár kroků, a pak jsem se naposledy otočil. Démon stál na kraji lesa a pozoroval mě, nepokračoval za mnou na louku, jen mohutně zařval a vrátil se zpět do lesa.

Byl jsem k smrti vyděšení a na nic jsem nečekal a vzal nohy na ramena…..

Tento incident v lese Fortes Oak mi věřili pouze místní v městečku Ilinoress. Po týdnu když jsem se vrátil do svého rodného Dervindu, kde jsem vše vyprávěl místnímu šerifovi rychle jsem byl prohlášen za blázna. Rok jsem byl součástí Dervinského ústavu pro choromyslné. Po incidentu na Adama Vontermana jsem byl doktorem Ravenbergem propuštěn. Stále jsem místními a rodinou považován za blázna, ale já vím co jsem v tu noc viděl, bylo to čiré zlo.